Bad Company se od prvního dílu změnilo, čehož si všimnete už u takové zdánlivé drobnosti, jako je samotný obal

hry. Zatímco na škatuli jedničky vyčníval rozesmátý smajlík visící na pojistce granátu, u dvojky si všimnete typických multiplayerových tagů nalepených nad vojáky a bojovou technikou. A pokud by vás netrklo to, tak slogan Defining online warfare uz vás rozhodně nasměruje správným směrem.

Původní Bad Company se od začátku prezentovala jako válečná střílečka s netradiční partičkou drsných sarkastických vojáků, kteří pro vtipnou hlášku nestřelí daleko. Naproti tomu, při ukázkách Bad Company 2 se o kampani pro jednoho hráče prakticky nemluvilo. DICE se jednoduše přeorientovali na to, v čem tolik let vynikají – bitvách pro velký počet virtuálních bojovníků. A rozhodně jim to nemám za zlé.

Zachraňte svět před zkázou. Zase

Hra pro jednoho hráče překvapí už na začátku a hned na několika frontách. Kromě pro sérii hodně netradičního zasazení startu veškeré té olověné zábavy, hodně udiví i osekání bojiště. Battlefield, to bylo vždy velké hřiště, kde se místo pinkáni míči střílí do hlav (když se trefíte) a masakruje vojenskými dopravními prostředky. A to platilo i pro kampaň v Bad Company 1.

Battlefield, to bylo vždy velké hřiště, kde se místo pinkání míči střílí do hlav

Ve dvojce tomu už tak není. Rozsáhlé mapy nahradily uzavřenější koridorové pasáže s tu a tam většími plácky k samopalové vybíjené. Lehce po vzoru

Modern Warfare 2, chtělo by se dodat.

Bohužel vývojáři nemají tolik zkušeností

s epickou (a epicky skriptovanou) akcí, takže jejich snahy spíš než monumentální hollywoodský špektákl připomínají špičkovou televizní válečnou inscenaci. Docela zábavnou ovšem musím dodat. Příběh o zloduchovi, který se zmocní zbraně masivní destrukce a hodlá s ní zničit Ameriku i s přilehlými asijskými státy, sice lehce sklání k ospalému zívání, ale samotné střílení je hodně chytlavé a výbuchy se nešetří. Skvělou atmosféru během válečného ryku zvýrazňují hrdinové.
Přesně tak, původní kvarteto neotřelých vojáků je zpátky a hlavní roli vyprávěče opět hraje teď-už-ne-nováček Preston, aka ten nejnormálnější z nich. Jejich nenucené rozhovory a vtípky dokáží rozjařit náladu i uprostřed nepřátelského bombardování. Jen škoda, že se snížila kadence vzájemného špičkování a metání fórků.

Kromě humoru představuje kampaň v Bad Company 2 klasiku válečných stříleček, dojdi tam a po cestě se nenech zastřelit. Mimo obvyklého bránění a útočení dojde i pár zpestřujících okamžiků, jako je odstřelování protivníků v okamžiku udeření hromu či horské pobíhání od domu k hořícímu barelu, abyste nezmrzli. Opět škoda, že podobných kratochvílí není o něco víc. Přičemž občasné pasáže za kulometem mezi ně nepočítám, protože snad už málokoho dokáží vytrhnout z letargie.

Za volant dopravních prostředků se dostanete už méně častěji a hlavně na kratší dobu. Což tedy společně s výrokem o koridorech popírá jedna z pozdějších misí v rozlehlé poušti, kdy na čtyřkolce drandíte dunami od cíle k cíli. Za tuhle misi patří rozhodně palce vzhůru. Ostatně to platí i pro pestrost, jakou Bad Company 2 nabízí v oblasti zbraní (samopaly, brokovnice, kulomety, útočné pušky, raketomety…) a herního prostředí. Tady rozhodně platí ono okřídlené: „dej se do armády, ať uvidíš kus světa“. Džungle, zasněžené hory, pouště i městská aglomerace, tam všude se v průběhu třinácti misí, které vám vystačí tak na sedm hodin, podíváte.

Destrukce a demence

Díky Frostbite enginu se opět vrací do hry

destrukce prostředí. Tedy, chtělo by to upravit na pravou míru, nejde nijak deformovat terén a objekty, které si tvůrci nepřáli. I tak ale můžete rozbourat do velké míry velký počet budov.

Tady rozhodně platí okřídlené: „dej se do armády, ať uvidíš kus světa“.

Zničitelnost sice není tak nosným prvkem jako v Red Faction Guerrila, ale rozhodně vás vždy překvapí, že ta stěna, za kterou jste se schovávali, je najednou pryč. I s vašimi přečnívajícími kousky. Víc než herní prvek to pro mě ale působilo jako zajímavý efekt, až na pár výjimek jsem neměl potřebu budovy likvidovat. Dokonce jsem za celou hru nevyužil ani výbušniny, i když hra je tu a tam před vás předhodí.

Zatímco destrukce určitě potěší, to samé se nedá říct o umělé inteligenci protivníků, ale i vašich spolubojovníků. Čert vem, že pokud to zrovna není nijak více skriptované, netrefí vaši parťáci ani vrata

od stodoly. Víc naštve, že nefungují ani jako klasický cannon fodder. Váš herní avatar jakoby magickou a magnetickou silou poutal pozornost nepřátelských vojáků a hlavně kulek, kdy situace, při nichž jste masakrování schovaní v krytu, zatímco parťáci se promenují středem silnice, nejsou ničím výjimečným. 

 

Díky tomu všemu je tak kampaň pro jednoho hráče trochu rozpačitá. Rozhodně není špatná a nezábavná, spíš naopak. Ale rozhodně není špičkou žánru a jen kvůli ní bych rozhodně do Battlefield Bad Company 2 peníze neinvestoval. Stále je tu ale bohatý…

Multiplayer

Multiplayer v Bad Company 2 je výborně vybroušený a neskutečně zábavný. Svou podstatou míří spíš do akčnějšího sektoru, než platí pro klasický Battlefield, oproti Modern Warfare 2 je ovšem daleko týmovější a taktičtější. Základem všeho jsou 4 povolání s různým vybavením (redukce z 5 u Bad Company) mezi kterými se můžete přepínat při každém respawnu. Jde o:

Assault - klasický voják vsázející na útočnou pušku. Odemyká si bedničky s municí, které může vyhazovat pro sebe či ostatní hráče.

Engineer – v základu ovládá samopaly s tlumičem, ale hlavně má raketomet a dokáže opravovat vozidla.

Medic – má lehký kulomet, později dostane přístup k lékárničkám a hlavně defibrilátoru, díky kterému může oživovat padlé spolubojovníky.

Recon – v podstatě klasický odstřelovač. Dokáže přivolat útok mortaru.

Sbíráním zkušeností

odemykáte pro každé povolání zvlášť nové zbraně a vybavení, mimoto máte ještě k vylevelování dopravní prostředky a samotný váš profil, kdy stoupáte od jedné frčky k další.

Svou podstatou míří spíš do akčnějšího sektoru, než platí pro klasický Battlefield

Motivační systém je prostě bohatý a dokáže vás udržet u multiplayeru hodně dlouho. Na začátku sice budete chvíli trpět, protože chvíli trvá, než se vám odemknou první hodnosti a možnosti, později to jde ale rychleji.

Hlavně díky tomu, že nejste bodováni jen za zabití protivníků, ale za spoustu dalších aktivit ať už svázaných s povoláním (léčení, opravování, dávání munice…) či společných

, jako je označení protivníka, asistence při zabití a tak dále. Velké bonusy zkušeností získáte i za splnění různých achievemetů, jako zabití daného počtu danou zbraní, oživení určitého počtu spoluhráčů…je toho spousta.

Málo nemusí být málo

Svoje válečné schopnosti můžete cvičit ve čtyřech módech. V Rush buď bráníte nebo ničíte dvojice stanic, pokud se vám to ne/podaří, odemkne se další část mapy s novou dvojicí. Conquest je klasika BF, snažíte se získat a udržet co nejvíce vlajek, aby protivníkovi vypršely respawnovací tickety. Squad Rush je jen komornější verze velkého Rushe, Team Deathmatch snad ani nemusím představovat. I když v porovnání s Modern Warfare 2 a jejich 17 módy se jedná o zatraceně nízké číslo, vadit až tak nemusí, protože bitvy v BC jsou na delší zábavu.

Na druhou stranu, víc obsahu by škodit nemuselo, což platí i o mapách, kterých bylo původně 8, ale k dispozici je i map pack s mapami novými.

Situace, které zažijete s živými protivníky, vám bohatě nahradí otrávení z umělé inteligence

Nicméně multiplayer v Bad Company 2 rozhodně stojí za to – rozsáhlé mapy se spoustou bojové techniky

(džípy, čtyřkolky, tanky, vrtulníky i čluny), důraz na týmovou (v ideálním případě) spolupráci, ale zároveň i svižné tempo, kdy se můžete

spawnovat k členům týmu.

Přidejte si systém destrukce a máte opravdu bohatý koktejl k vyřádění. Situace, které zažijete s živými protivníky, vám bohatě nahradí otrávení z AI a určité plytkosti single playeru. Pokud tedy zábava ve více hráčích patří mezi vaše priority, neváhal bych doporučit spíš právě Battlefield Bad Company 2 než Modern Warfare 2, který nabízí přeci jen impresivnější kampaň

(což tedy ale nemluvím o kvalitě, ale to sem už nepatří).